29. Oroheň

Dosud nic nepřekonalo drsnost naší páteční cesty na Prasklý džbán. Ve čtveřici kánoí jsme z Vladislavi pluli já a Doubravka s osmi dětmi a proti očekávání jsme naprosto promokli a na ostrov díky přetahování lodí přes tři jezy, skrze bahno a kopřivy, v dešti a s čelovkami na hlavách dorazili až po tetí hodině ranní. Nejmenší děti na lodích usnuly vsedě, Kruton dostal záchvat zimnice takový, že se nedokázal ani obléct. Srub nás ale nezklamal - nedlouho po našem příchodu na tábořiště už v kamnech hořel oheň a desítky kousků mokrého oblečení se sušily na šňůrách mezi dřevěnými stěnami. Dodnes žasnu nad tím, jak skvěle cestu všichni zvládli, včetně čerstvých nováčků Bedýnky a Krutona!

A přesto, že počasí bylo neobvykle chladné a mrzuté, sjelo se nás na Orohni letos takřka třicet! Kamarádi se stahovali celou sobotu ze všech koutů a když večer zahořel na ostrově oheň, náš zpěv se nesl nad hladinou jezera do daleka!

Do Vladislavi jsme dojeli se čtyřmi nafukovacími kánoemi a pádly vlakem. Než jsme sešli k řece, začalo mírně mrholit. Celkem se nás do lodí vešlo 10: kromě mě a Doubravky taky Nic, Vodník, Pavel, Kruton, Bořis, Ota, Opice a Bedýnka. Na vodu jsme lodě spustili ve 22 hodin a čekalo nás 9 km a 3 jezy v absolutní tmě a po většinu cesty taky dešti. Nad ránem jsme se vylodili na Prasklém džbánu, mokří a unavení k smrti, avšak bez jediné ztráty.

Celý víkend bylo spíš zataženo, ale došlo i na tradiční závody na lodích.

Pavel se Sofií neohroženě překonávají vody jezera na děravé Pálavě.

Na krátký okamžik se dokonce ukázalo sluníčko.

Kruton a Opice si osvojují základní vodácké dovednosti.

Bez focení s mezikroužky, teleobjektivem nebo aspoň historickými objektivy ze staré Practicy si nedovedu Oroheň už ani představit. Každý rok se mně podaří najít si chvíli pro sebe a strávit hodinku bloumáním po ostrově a hledáním posledních klenotů babího léta k vyfocení.

Vyvrcholením tábornického roku jsou samozřejmě bramboříky!

Sucho a kůrovec dosti poničily smrkové lesy na ostrově, ale aspoň máme díky tomu dost suchého dřeva na stavbu ohně. Na pomoc nám po souši přijel Soki s dřevorubeckým vousem, Rychlonožkou a Jetelem, dále Hanka s Veverkou, Míša se Sofčou a nakonec i Hynek s Tondou.

Boj o vlajky s vybíjením pomocí čísel na čele. Naposledy jsme tahle přivazovací čísla použili tady.

Pavel se schovává za skalou, aby skryl své číslo, které znamená život.

Míša se pro hru Boj o vlajky redukovala na hodnotu 695.

Vítězná děvčata se svojí vlajkou slaví na skále nad vodami jezera.

Doubí na vyhlídce čeká, až projede parník a zatroubí lodní sirénou.

Na 29. Oroheň jsem připravil strategickou hru Investice, kterou mě před léty naučil Jestřáb. Každé 2 hodiny, mimo noc, jsme odehráli jeden tah. Proti sobě stály týmy poetických názvů: Madrid, Monarchie Ničeho a Vodníka, Nacistická Grutie, Rusko, Velikonoční ostrovy, Bumbacil a Laurasie.

Večer se ukázal dokonce Ježek, který nám neuměle vyloudil pár tónů ze své čerstvě nabyté mandolíny. A pak zase jako obvykle zmizel v tmách.

Společná fotka. Celkem se nás sešlo 27: Tonda a Hyňas, Doubravka, Jetel, Soki, Rychlonožka, Bedýnka, Hanka, Pavel, Čáp, Míša, Bára, Bukač, Vodník, Sofča, Ota, Nic, Opice, Kruton, Bořis a Veverka. Ježek, Jitka, Romain, Danča, Aleš a Tamara na společné fotce chybí.

Související články:
	Článek: 17. výročí Orionu 19. 9. 2008		Článek: 28. 9. 2009
	Článek: 19. výročí Orionu 26. 9. 2010		Článek: 22. Oroheň 27. 9. 2013
	Článek: 23. Oroheň 26. 9. 2014		Článek: 25. Oroheň 30. 9. 2016
	Článek: 26. Oroheň 28. 9. 2017		Článek: 27. Oroheň 27. 9. 2018
	Článek: 28. Oroheň 27. 9. 2019